Jdu zpátky a soustředit se na tu duševní bolest, kterou nese se mnou od dne, kdy jsem se s tebou rozloučil, i když dnes chápu pravý význam lásky. Kdokoliv jel svou cestou, když nás překročil v této linii, která se nazývá život. Cítím se sám? Ne, vůbec!
Nikdy jsem se necítil sám od té doby, kdy jsem potkal skutečný význam lásky. Od letního odpoledne jsem tě poznal na té cestě, kterou jsi nazval "Cesta štěstí milovníků". Nikdy docela pochopit konotaci se vám líbilo dát své nejjednodušší věci, a já říkám „naše“, protože od té doby, že odpoledne se mě zeptal, jestli chci od vás v jedinečném a nezapomenutelné dobrodružství, že všechno, co je moje stala oblíbeným také. Boj, hněv, smutek, radost, úsměvy, smích, plný život, který se projevil na všechno, co je dobré, na všechno, co nás dělá dobře. Dokonce i na kůži cítím tvé ruce a procházím mými vlasy, unavený a degradovaný stopami, které jsou uvedeny falešně. Nechtěl bych s tebou usmát. S vámi jste se hlasitě zasmáli, že probudili dokonce i nejvíce diskrétní milenci při zakázaném setkání! S tebou nebylo těch osm. Bylo osmdesát. Nebylo to vlažné. S tebou bylo všechno horké nebo studené, bez kompromisu; Bylo to všechno úplně, intenzita téměř hrubý, ale to byl smíchán s nádechem něhy a sladké medu, s vůní vanilky a čokolády, stejně jako Popelka nám jednou řekl, vzpomínáš? bych vám mohl říct hodně, lásku, ale budu se svými myšlenkami, 'll přijmout všechna slova, která echo v uších a vypadají jako sněhové vločky ve středu kopce za slunečného dne
, které spadají od sebe a přijít ke mně, políbilo mi obličej jako předtím, než usnuli. Váš polibek byl vždy neočekávaný a nadčasový měkkost, ale vždy mě trochu poznal. Ticho bude můj společník, bude to moje víno v osamělých nočních hodinách, bude to moje kniha v bezesných nocích ... budu jen on a on. Budeme mluvit, noci na konci. Řeknu vám všechno pocit, že nosím v tomto těžkým srdcem, a tak pevněode dne, kdy jste mě vzal za ruku a řekl: „Až jednoho dne, má lásko budete vždy ve mně.“ Nemohla jsem ti nic říct. Z mého jste měl jen objetí, zabalené v úsměvu, poté, co zjistil, že to byl jen vtip v nevkusu. Vezl jsi mě jako obvykle v neděli odpoledne na obvyklé místo, ale tentokrát si vzal s sebou černou růži. Váš dech ležel, vaše oči nebyly světlé a váš úsměv nebyl průhledný, jak jste mě zvykli. Cítila jsem uvnitř něco ohromujícího.Srdce mi uhádlo něco jiného, ale nedokázala jsem vysvětlit, co to bude. Cítil jsem se bezduchý a chtěl ti říct, abys vyšel ven! - Co se děje? Nejsi dobře. Neusmívejte se na mě svou nejlepší verzí.
Váš úsměv není stejný!
Chci odejít. Toto místo se mi nelíbí. Střelej mě! - Požádal jsem tě. "Já nejsem lepší verze, jak si myslíte, že jsem. "Vy jste mi odpověděli rozpačitým úsměvem, stejně jako slunce se skrz mraky na podzimní ráno. Dal jsi mi černou růži. Víš, že miluji černé růže. Od té doby je vyschlo a je to uvnitř knihy, kterou jsi mi dal, když jsme oslavili 6 let lásky společně. Ty jsi usušil, víš, stejně jako moje slzy vysušily. Tak často plakala, aniž by si uvědomil, proč takové rozloučení, ne rozumět konec téměř dokonalé lásky , směs tělesných a platonickými kde těla, když jsou spojeny, dělali třást nebesa a zemi i duše vždy se setkávali, jako by to bylo jejich první setkání! Zavolal jsem mu duševní spojení, pamatuješ? Usmál jsi se, kdybych ti to řekl, políbilo bys na čelo a díval se na mě, jak se na mě dneska nikdo nedívá. Byl to sladký vzhled obdivu smíšený s pocity, že bych byl vaším nejlepším pokladem a to je to, co jsem cítil! (Tj.Mohla jsem tě hledat za těch 15 let nepřítomnosti. Mohla jsem tě nahradit lidmi, kteří mě chtěli, někteří za to, co jsem, jiní za mé tělo. Málokdo prošel mými chladnými listy lásky. Někteří, koho jsem dal na věčnost noci, ale nikdy a nikdy jsem nemohl nahradit.
Nikdy jsem s člověkem necítila to, co jsem s vámi cítil, skutečná dokonalost lásky , byla úplně a úplně ve věčnosti, která by trvala celý život. Nikdy jsem o tebe nikdy neslyšel, s výjimkou mé hlavy (ráno jsem tě požádal, jestli chceš kávu, jak jsi to dělal každé ráno před tím, než jsi odešel z domu?). Nikdy jsem neslyšela o tomto zvláštním muži, který mě přiměl, abych cítil zvláštní ženu všech nejvíce zvláštních, ale i ten, který mě v neděli odpoledne opustil a řekl mi "dokud jednoho dne nemiluje!" Udělal jsi mě zdiskreditovat nejvznešenější sentiment této linie života, v čele všech pocitů! Koneckonců, jaký byl význam lásky? Přestala jsem mu chvíli věřit, ale vím, že existuje a všecko povede. Stále věřím, že láska sráží stěny a staví mosty, že láska může dělat cokoliv! Stále pokračuji ve sténání, jak vidíte. Potřeboval jsi se vrátit, tak jsem pochopil smysl lásky
A dnes jsi mě udeřil do okna, jako bys byl vždycky tady a jen se ptáš: -Já, jsem tady. Je vše v pořádku?- Je to v pořádku, ale já? Už nejsem tady pro tebe! Nejsem pro nás! "Odpovídám vám s mlhavým pohledem, ale s lehkostí v duši.
Bylo to celé. Byla klidná a šťastná! V té chvíli jsem si uvědomil sílu, která měla ve mně a že jsem nikdy nevěřila, že, že ta skvělá žena, která kdysi byla se mnou, byla stále se mnou. Byla to já, víš.
Uvědomil jsem si, že tě miluji celou svou mocí po celou dobu života, uvědomil jsem si, že jsi na chvíli byla prioritou, ale hlavně jsem si uvědomil, že jsem a jsem mou skutečnou prioritou!Že skutečný význam lásky je ten, který mě nosí se mnou, já jsem sám v nejjasnějším významu slova! Zlato, je to v pořádku, ano! Jsem tady, ale pro mě. Ne pro nás! Stále tě miluju. Myslím, že i já budu tě navždy milovat, až do dne, kdy zavřu oči k tomuto světu, a teprve poté zapomenu, že jednoho dne budeme existovat, ale to všechno ospravedlní! To mi nedovolí zapomenout na to, jak jste mě nechal v této línii života, kde byla moje cesta plná smyček a luků z nás, a že jste neměli tu pomoc, abych mi pomohla untie. Žádný z nich, neslyšel jste? Skoro jsi mě zuřil ve smyčce z horkého vzduchu a prachu! Brzy jste mě vzal s sebou, že nedělní odpoledne, kdy se obloha ztišila a mé tělo se po celé roky mrzelo na život. Ale dnes?