Víš, že potřebuješ mluvit, ale vy to trváš. Víte, že ve vás je něco, co se snaží vyjít, ale nechcete to nechat. Strach z odmítnutí, strach z toho, že jste zranitelní, pocity hanby, které vás přemýšlí o tom, co máte pocit ... Nicméně si nejste jisti, že umlčení našich vlastních emocí otravuje duši.
Nakonec se tento přístup nakonec opakuje. Cítíte se mezi "ano" a "ne" pokaždé, když potřebujete vyjádřit to, co máte pocit. Kolikrát jste se někdy cítila provinile, že jste nebyli odvážní, abyste nechali z vašich úst útěk? Kolikrát jsi někdy litoval, že neopouštěje to, co ti tvoje duše křičí? Možná je čas, abychom brali vážněji tuto frázi, kterou všichni víme, ale která nechceme ignorovat: "Kdo přehluje mnoho, nakonec se utopí."
-Franz Liszt-
"Zátvání našich vlastních emocí má cenu
Protože jsme děti, jsme se naučili mlčet naše emoce.
Začneme zadržováním slz, když potřebují povrch, začneme neříkat, co opravdu cítíme, protože jiní nás mohou odmítnout a odmítnutí přináší hořkost a bolest. Strach se začíná usazovat v nás jako gag pro naše emoce a naše pocity. Hněv, hněv a smutek jsou negativní emoce, které se naučíme obsahovat, protože jejich ukázka nás opouští jako důkaz, promítáním obrazu, že jsme lidské bytosti neschopné ovládat sebe sama. Na druhou stranu, láska, objetí nebo říkat "milovat vás" jsou pozitivní emoce, které jsme také umlčel.
Buď ze strachu, že se táhneme z našeho nejranějšího dětství, anebo z toho pocitu hanby, někdy tak zbytečného, to nás pronásleduje všude. Probíhá to však proti naší vlastní povaze. Jsme emocionální bytosti. Ať si přejeme moc, přejeme, abychom se necítili, ačkoliv my umíráme emoci, zůstanou tam. Můžete pracovat tak tvrdě, jak chcete zamlčet, ale dříve či později vaše tělo reaguje. Tyto slzy, ty slova, které držíte, budou nějakým způsobem vynořit, aniž byste udělali cokoli, abyste se jim vyhnuli.
„Bolest, která není odvětrán slzami může vést k jiné orgány plakat.“ -Francio J. Braceland- Používáte své tělo jako nádoba, v níž nalije vše, co cítí, ale odmítá vyjadřovat.
Najednou nejste schopni vysvětlit, proč máte pocit fyzické nepohodlí oba
, proč byl zahájen deprese a úzkost, nebo že nespavost a nespokojenost se začínají vymazat naději a touhu, že jste měli než uděláte určité věci. Vaše tělo vás začne varovat, že se něco nepovede dobře.
Dozvědět své pocity Vždy mluvit o mlčení jako stopě moudrosti, která nám dovoluje vědět, jak poslouchat ostatní i sebe. Může nám pomoci slyšet naše vlastní tělo, jak reaguje, co potřebujeme. Nicméně, na konci,je důležité dát svůj pocit.
Stejně tak je nesmírně důležité ignorovat pravdu:
říkáním a vyjádřením toho, co vás eroduje, nutně neznamená, že ubližujete druhým. Faktem je, že ve vyjádření vlastních negativních emocí se někdy dostáváme do pohybu energií všeho, co bylo nahromaděno, a pak můžeme dělat značné škody. Ovládání emocí je proto jednodušší, když člověk nemá velké množství nahromaděných emocí, které by potlačovaly.
Dobrým způsobem, jak dostat naše pozitivní a negativní pocity do pořádku, je psát. (Tj.To nám dává radost, určitý druh propuštění. Buďte opatrní! Nezůstávejte na něm a nezmírňujte své emoce. Uložíte na papír vaše podráždění nebo vaše náklonnost nikdy nenahradí samotnou akci verbalizování: teplo prázdného listu nebude nikdy stejné jako lidské teplo. „Nejsme zodpovědní za emoce, ale tím, co s nimi dělat.“
-Jorge Bucay- Na druhou stranu, převzít emocí a pocitů druhých může zvýšit svůj emoční náboj.
Máte už dost, už se nesnažte ukrýt ještě víc. Přestaňte žít neustále s touto potřebou mluvit, ale s myšlenkou, že mlčí. Nebudete se cítit svobodní, ale odsouzeni.
Ve snaze ovládat své emoce ztratíte kontrolu.
Řídí, oni se budou vystavovat tak či onak. Utíkání našich emocí není pro naše zdraví přírodní ani prospěšné. Pamatujte, že "kdo má pocit, že zvítězí, i když ztratí". (Tj.