Linka šla. Pro tebe, ne pro mě. Pro mě to nebylo nikdy řada, pokračování. Byla jsem ve vás a já jsem věřil, že je váš domov. Nebyly tam žádné další. Jen vy. Ale včera jsem tě uviděl na ulici, otevřený úsměv, se šaty, které jsem nevěděl, a to mi ublížilo. Žije život. Když se na tebe podívám s podivným pohledem, abys byl tak blízko jako moje, tak mi to ublížilo, myslela jsem, že se zblázním.
Linka šla. Slyšel jsem nedávno, když mi řekli, že jsou plné prstů. Už jsi už byla v lásce. Vždy se mi to bude zdát příliš rychlé. Pořád nevím, že je konec. Mé sebevědomí se zdálo, že šlo omylem v krabici s několika věcmi. Ale pro vás chodil. Láska je tady, dělá tě novou, dělá tě zajímavou a pomáhá mi na mě zapomenout. Zdá se, že další řada je vždy rychlejší. Linka je pryč a všechno, co kdysi připadalo nepochopitelné, se stalo rutinou. Všechno, co jsem prosila, teď odešla. Vypadá to, že linka se přesunula na lepší místo pro všechny a já jsem tady.Mohl bych říct, že jsem šťastný, že přeji to nejlepší, že i naději, že jsou velmi šťastní. Ale to by také lhalo. Chci, abyste byli plní, žili pravdu, opravdu toužím být šťastní, ale nikdy neřeknu, že jsem pro tebe šťastný.
Nejsem laskavý, nadřízený. Nejsem přizpůsobený typ. Nejsem intelektuální. Nejsem civilizovaná žena, jsem starý a předtím. Jsem primitivní, děsivý, instinktivní. Jsem hřebík a tělo lásky. Pasivní, posedlost. Krev červená. Nejsem způsob, jak trávit svůj život z řady na řadu.
Rád bych běžel, blázen, špatně , bez nutnosti okamžitě pověsit na druhou. Osvobozen od nesoudržnosti, která se nezdá být sama, když je to opravdu všechno, co jsem. "Kolem tady, drahá, linka nechodila. Sleduji v jakémkoli směru, co chci. (Tj.