Jsme ve stadiu lidské evoluce, kde rozumíme a učíme, že abychom byli někým na světě, musíme být neustále zaneprázdněni. To není něco, co způsobuje podivuhodnost, protože jistě, když se zeptáte někoho o tom, jak je vaši rodina v tuto chvíli, nevěděli, jak reagovat. Dokonce sama, na emocionální úrovni, by nevěděla, jak reagovat tak, jak je. Proč? Nedostatek času, protože jsme všichni neustále zaneprázdněni. Je běžné, že myšlenkové „Čím více budeme dělat, tím více se vyplatí“ , a že pochází z materialistické společnosti, kde je dotyčná osoba upřednostňován podle
„čím více má, tím větší je“. Jen málo lidí má vnitřní vědomí, které opravdu dokazuje, kdo jsme a pro co jsme tady.Takže čelíme společenské nemoci?Odpověď je podle několika provedených sociálních studií ano."Zachyťte květiny, dokud budete moci,pro rychlostní mušky.Stejný květinu, že dnes budete obdivovat,
zítra bude mrtvý ... „
- Walt Whitman-
Děti také trpí touto nemocí
Zeptejte se lidí na jejich emocionální stav a oni vám řeknou, že jsou unavení. "Jsem příliš zaneprázdněn tím, že dělám tisíc věcí ... Nemám na to čas přemýšlet."Složitá věc je nejen uvědomit si to, ale spíše, že naše děti a mladí lidé začínají brzy se zvyky, které ničí kvalitu života, kdy je prioritou osobní růst každodenní úkol.
Žijeme pod omezenými standardy a časovými prostorami
, které nás tlačí k požadování organizační a duševní dokonalosti, čímž ztrácíme část našeho bytí. Výzva, kterou zde představuji, je založena na tom, že se ptáte sami na následující otázky: Jak nakonec žijeme takto? Kdy jsme zapomněli, že jsme lidské "bytosti" a ne "děláme" člověka?Toto onemocnění"být neustále obsazeno"je pro naše zdraví a blaho vnitřně destruktivní. Oslabuje naši schopnost soustředit se na ty, které milujeme nejvíce, a brání nám, abychom se stali druhem společnosti, kterou tak paradoxně požadujeme.
Být neustále aktivní při plnění úkolů, které ukládáme na sebe, nám nedovoluje odrážet, být a být úplnými lidskými bytostmi.Technologie jako spojenec "jsme neustále zaneprázdněni"
Od padesátých let minulého století byla zavedena nová doba technologických inovací, produkty, které slibují, že náš každodenní život usnadní nebo zjednoduší. Přesto pokračujeme dnes se stejným, nebo dokonce méně dostupným časem než před několika desetiletími.Pro některé z nás, "privilegovaná", linka mezi prací a osobním životem zmizí. Vždy máme nějakýsmartphone
nebotablet
, aniž bychom nás odpojili a neumožňovali nám být přítomni ve chvílích. Pro některé lidi je realita odlišná, protože potřebují pracovat ve dvou pracovních místech na podporu své rodiny. 20 procent dětí z USA žije v chudobě a mnozí z jejich rodičů pracují za velmi nízké mzdy, aby jim umožnily žít slušný život a měli něco k jídlu později. Tito lidé, ano, jsou opravdu zaneprázdněni.V některých muslimských kulturách se ptát, jak je člověk, nebo je-li vše v pořádku, říkají arabskyKayf haal-ik?nebo v perském Haal-eshomaa chetoreh? Haal
je slovo, které se zeptá na duchovní stránku, ve které je srdce. Překlad do našeho jazyka by pak byl
"Jak se má vaše srdce právě teď?"To je důvod, proč naše "okay?"znamená právě to, chceme vědět, jak se cítí druhá osoba.Když se ze srdce zeptáme, nemáme zájem vědět, kolik e-mailů stále čeká, nebo jak dlouho trvá, než uděláte něco v práci. Upřímně se zeptáme, jaká je vaše duše, jaká je, a zda jste dobří a zdraví.Chceme vědět, jestli si stále pamatujete, že jste lidská bytost, že žijete tady a teď.Zveme vás,jako lék na tuto nemoc"být neustále zaneprázdněn", položit ruku na rameno osoby, kterou milujete, podívejte se do očí a spojte se s ní na chvíli.Řekni jí, co vaše srdce žádá a spojuje se svým srdcem. Všichni v určitém okamžiku si musí pamatovat, že jsou to lidé a že potřebují podstatu druhých, aby se cítili živí a plní."Někteří jsou ochotni dělat cokoli, než žít tady a teď."-John Lennon-