Dejte si pozor na lidi, kteří byli zraněni, dobře vědí, jak přežít. Jejich pokožka je poznamenána tisícovými bitvami a jejich srdce je chráněna rezavým, ale pevným pancířem. Už nepřiznávají lži ani sobeckost, vědí, jak se bránit před slovy, které se bojí a starají se o sebe, a to i v těch nejsložitějších situacích.
Tyto druhy křižovatky života, které jsou tak dobře známé, mohou vzniknout několika faktory. Mohli bychom mluvit o traumatických událostech, ale ve skutečnosti, pokud existuje rozměr, který se táhne jako neúprosný virus, je to emoční bolest. Život bolí, a to tolik bolí. Ve skutečnosti někdy není nutné dostat přesný a ničivý dopad, aby došlo k nástupu hluboké rány, která nikdo nevidí."Čím víc zranění je, tím více je soukromá bolest."-Isabel Allende-
Existuje velmi ilustrativní kniha na téma "Mikroagrese v každodenním životě", která mluví přesně o těchto malých agresích, které můžeme obdržet každý den jazykem a léčbou, které bez přímého úderu na naše tělo tvoří životně důležitou erozi a emocionální zpustošení. Život bolí a rozšiřuje agresivní drápy mnoha různými způsoby a různými mechanismy
. Tolik lidí chodí po ulici se svými zraněními otevřenými, neschopnými je rozpoznat, ale trpí jejich účinky prostřednictvím impotence, špatné nálady, hořkosti a extrémní únavy.Kdo však byl schopen identifikovat, léčit a učit se od nich, je nyní z jiného materiálu.Ve vašem srdci jsou hluboko ve svém srdci téměř kouzelná složka: odolnost.
Odolnost nás činí mimořádnými: stává se nám hrdinouTraumatické události, které vznikly v důsledku nehody, ztráty, zneužití nebo zkázy utrpěné kvůli afektivnímu vztahu, mají schopnost změnit nás. Tuto změnu lze dosáhnout dvěma způsoby: vetováním naší schopnosti pokračovat v užívání života na jedné straně nebo povzbuzením k tomu, abychom se později znovu objevili, abychom byli mnohem silnější, což nám umožnilo druhé nádherné příležitosti.
Je to divný paradox. Emocionální bolest je jako každodenní pohledu na medudu, tato mytologická stvoření s hady na hlavě, která nás může přeměnit na kámen. Máme-li však štít, uvidíme monstrum přes jeho reflexi, abychom ho mohli překonat, abychom jej zničili.Potřebujeme nástroje, adekvátní psychologickou ochranu, která nám umožní změnit se na hrdinové našich vlastních bojů.
Podíl
Hrdinové a mozková chemie
Něco, co psychologové a neurobiologové vědí, je, že ne každý může podniknout tento krok. Ne každý může aktivovat tento mechanismus přežití instalovaný v našem mozku, který známe jako odolnost. Hans Selye, kanadský biochemik počátku 20. století, prokázal, žeodolnost je především adaptace na stresovou situaci. Náš sympatický nervový systém se musí "kalibrovat", znovu získat klid a rovnováhu. Za tímto účelem objednává, aby se některé hormony staraly o obnovení této homeostázy.
Pokud nás strach překoná, jsme zablokováni.Stáváme se kamenem. Často faktory, jako je naše genetické dědictví, nás více či méně usilují o odolnost. Na druhou stranu, mít traumatické dětství také způsobuje určitý dopad na naše chemie mozku. (Tj.Toxický stres narušuje normální vývoj mozku dítěte, čímž zvyšuje jeho citovou zranitelnost, když dosáhne dospělosti. Dobrou zprávou však je, že
i když odolnost má neurologické základy, které nás determinují, její mechanismy mohou být vycvičeny
. Protože se hrdinové nenarodí, objevují se opravdoví hrdinové v době nepříjemnosti.Tato rána vás naučila přežít
Slovo "trauma" doslova znamená "ránu".
Existuje škoda, kterou nevidíme, ale jejíž dosah dosahuje všech oblastí naší existence. Richard Tedeschi, psycholog na univerzitě v Severní Karolíně ve Spojených státech a známý odborník na toto téma, vysvětluje, že "když je člověk ublížen uvnitř, první věc, kterou ztratili, je jejich důvěra ve svět. "Když rozum rozumí tomu, co se stalo, rány v srdci jsou už příliš hluboké." Ç -Carlos Ruiz Zafon- Celý váš systém víry je svržen a vaše důvěra v budoucnost úplně zmizí.Není dar, natož zítra. Práce "přestavby" je pečlivá a složitá, není to jako očekávání zlomené kosti se připojit, ve skutečnosti to je téměř jako mít rozbité duše a vychystání jej kus kousek, aby se vrátil na místo.
Dr. Richard Tedeschi zase zdůrazňuje velmi konkrétní chybu, kterou společnost obecně obvykle dělá. Když byla osoba zneužita v dětství, když člověk musí čelit ztrátě své přítelkyně kvůli dopravní nehodě nebo když zlikvidovaná žena konečně opustí zneužívajícího, je běžné, že první věc, kterou mnozí z nás cítí, stojí za to je.
Kromě toho existují ti, kteří bez nahlas říkají, že "nikdo se nad tím nesmí, musí být rozbití dovnitř, jejich život skončil tam."
Myslet si, že je to chyba.Nikdy bychom neměli podceňovat, kdo byl zraněn.Neuroplasticita mozku je nekonečná, mozková se sama naprogramuje a pružnost nás znovu objevuje, činí nás silnými a nabízí nám nové štíty nejen čelit nějaké Meduze, ale otevřít cestu v sobě, abychom našli nové štěstí. (Tj.