Nikdo není povinen zůstat s těmi, kdo je nemají rád, ani si nikoho nezaslouží udržovat zanedbatelný vztah kvůli vnějším okolnostem a odpovědnosti vůči společnosti. Není možné být a dělat někoho šťastného, když člověk zůstane, kde láska neexistuje. Takže když se rozhodnete zůstat a zůstat spolu, musíte je milovat slovy, postoji, vzhledu a gesty. Milovat s pravdou a reciprocitou, což dělá vše ještě chutnější a krásnější.
Bohužel, mnohokrát, jménem dětí, někteří lidé pokračují v tažení manželství, které již skončilo, za předpokladu, že oddělení by přineslo mnoho škod přímo těm, kteří se jich zúčastnili. Zřídka z obav, že děti budou trpět velice, jsou například lidé, kteří se nemohou zbavit vztahu, který jim přináší jen bolest, smutek a beznaděj. Rozhodnou se, že nebudou žít, protože upokojují pocit viny z toho, že se v lásce zklamali.
Nicméně, pokud budeme mít zlomené manželství, na úkor našich úsměvů a záře v oku, nebude možné zakrýt naši neštěstí nikomu, zvláště dětem. Aby si mysleli, že nebudou vnímat skutečnost, co se děje se svými rodiči, znamená podceňovat nejmenší zdravý rozum a inteligenci. Děti jsou silné a schopné pochopit naše rozhodnutí, bez ohledu na to, jak dlouho to trvá, protože také chtějí štěstí svých rodičů.
Ano, je nesporné, že raději vidíme rodiče společně, ale společně a šťastně. Domov je místo, kde odpočíváme naše obavy, kde odpočíváme naše bouře, kde se naše energie vrátí zpět. Nic lepšího než mít domov vrátit se do konce dne, kde se láska instaluje v přirozené a pravdivé. Naši rodiče jsou pro nás příklady a vidíme je spolu, ve skutečnosti nás nutí věřit v kouzlo lásky, uzdravení a úlevu, které tento pocit nese ve svých oblastech. Tento příklad lze však dát i tehdy, když jsou rodiče dostatečně odvážní, aby si uvědomili, že již nemohou žít společně a že se budou muset oddělit. zralou a vědomé přestávku, po tom všem, dopravuje důležité dětem lekce
jako nutnost neúnavně sledují své vlastní štěstí, protože bez něj, nikdo nemůže zůstat celek a schopnost lidské bytosti znovu, zatímco tam je zítra. Protože milování může znamenat také nechat druhého jít, být šťastný, i když daleko.To zahrnuje lásku, ano, zvláště vlastní. Stejně jako láska rodičů je prospěšná, vše, co tato láska stavěla a respekt mezi otcem a matkou, i když se oddělí, bude vždy příkladem života pro děti. Láska je příkladem, ale láska s pravdou a úctou, láska, která respektuje prostor druhého, láska, která se stará, láska, která přináší ovoce. Dokonce i náklonnost, která zůstává, když láska končí, ale zůstává uvnitř každého, jako připomínka, že bychom se nikdy neměli vzdát lásky. * Název tohoto článku je citát připsaný J. Kempovi. (Tj.