Pokud bychom mohli mít přesný pojem ztracený čas v našich životech, s lidmi, kteří neráčil odpovědět zpět nicotu, která je a zbytečností a nemožné objevit, snad bychom zastavit čas s tuto mánii, že mnozí spěchat po tom, co nepřijde, ocenit to, co nám nepatří, prosit o pozornost těch, kteří nás nevidí. Protože toto je ekvivalentní bruslení na ledu prázdnoty: vyčerpává jen energii a nikomu přidává nic.Budete vědět, proč tolik lidí soustředí život na všechno a každý, kdo je odmítne, zapomíná bojovat, aby udržel společně to, co a kteří jsou již určití, jsou již korespondentem lásky, jsou již tam.
Budete vědět, kolik lidí se cítí menších a menších, nehodných pro reciprocitu, upřímnou lásku, pravdu nakonec. Zdá se, že odmítnutí se stává virem těžkého boje, ukončuje zdraví člověka, dělá mu smutné, špatné a sebevědomí v bloudění. Zdá se, že lidé jsou ochotni být šťastný, jako kdyby nebylo možné štěstí daleko od toho, co je vzdálené, jako kdybychom nemůže žít bez lásky k němu, kdo popírá, že nám vrátí, jako bychom byli nic, neměl nic, nedostaneš nic. Vskutku nikdo není schopen dělat nás tak špatně jako my. Nikdo nám nedokáže snížit tolik jako my. Protože do značné míry jsme to my, kteří s touto emocionální bídě konzumují vše, co nás děsí.
Nebudeme moci milovat každého, kdo nás má rád,
nebudeme mít soucit se všemi lidmi, kteří s námi sympatizují, protože náklonnost nikdo nevysvětluje dobře; jsou lidé, kteří nikdy nebudou součástí našeho srdce, bez ohledu na to, jak tvrdě se snažíme. Přesto je třeba se podívat blíž, viděl ty, kteří jsou již v našich způsoby, cenit toho, co je součástí našich úspěchů, protože jsme jedna, ano, že si zaslouží, aby byla šťastná, být oceněn, být viděn, být milován.Dokud se díváme pouze na obzor vzdálených možností, ponecháme vše, co je již v pozadí na pozadí, nikdy nedokážeme dosáhnout štěstí. Dokud trváme na tom, kdo se nestará, co jsme, nikdy nedostaneme pravou lásku v našich srdcích. Jděte teď šťastní, protože to trvá příliš dlouho! (Tj.