Při hledání iluzorní dokonalosti účtujeme příliš mnoho. Tento pulguinha z autocobrança se objeví, když si myslíme, že naše profesionální úrovni (měl by být v tomto bodě své kariéry), role bychom splňovat (musí být matka / dcera / nejlepší bratr) na našem vzhledu (měla by být slabší / méně nebo více z toho) a když posuzujeme naše pocity a myšlenky. "Neměl bych se cítit úzkostlivě." "Neměl bych to myslet."
Když to uděláme, kromě pocitu nebo myšlenky, která nás již zanechává, se zdá, že pocit viny dále váží naše ramena. Toto je dokonce nebezpečná past na cestě sebeuvědomění. Když vstoupíme do této cesty chtít se vyvíjet, být více vědomým a šťastným lidem, také si více uvědomujeme naše myšlenky a emoce. A to je fantastické, protože jen tehdy, když něco přichází na povrch vědomí, může to fungovat. Ale musíme být opatrní, abychom se nestali soudci, katalyzátory sami. Během našeho procesu růstu a vývoje, která prostupuje celou naši existenci, soudíme druhé, máme zlost, bojíme, máme negativní myšlenky, budeme chybovat různými způsoby. A v tomto procesu je zásadní, abychom měli vlastní lásku.
Milujeme každý krok našeho učení. Vědomí, že naše podstata nese nejčistší dokonalost. A že každá a každá zkušenost slouží jako učení, které trochu odstraní závoj iluze, kterou před sebou předkládáme. Nesoudějte, nebuďte, kritizujte dítě, které padne bezpočet času, když se pokusí podniknout první kroky. Milujeme, chápeme, že má svůj proces a že brzy bude schopna dosáhnout toho, co chce. Jste také dítě relearning chodit, milovat, věřit
Dopřejte lásky, náklonnosti, pochopit, že to je přirozené pád a přemýšlet o tom, co lekce může trvat letos na podzim tak, že vaše podlaha bude silnější příště. A pak pokračujte dál. Žádná chyba, žádné samohodnocení.
Již ve vás nosíte dobrotu, čistotu, radost a všechny dary duše.
Nechte svou cestu být lehčí. Nebojujte proti strachu, proti smutku, proti této nebo té myšlence. Namísto toho projděte obrovskou lásku, kterou nese do hrudníku. Láska k sobě. Pamatujte, že láska vás osvobodí. (Tj.