- Kam se dostal, aby tolik zranil? Myslel si. Bude se ptát, ale čekal. Uprostřed neprofesionálního rozhovoru jí vyprávěl vše, co chtěla a co si ani nepředstavovala. Bylo to jenom dialog, nečekala, že ho tak brzy uvidí nahý, ale mluvili a pomalu se svlékl a odhaloval jizvy. Byla zpočátku překvapená všemi příběhy, které kdy žil. Okamžik zavřel oči a přemýšlel, jestli s ním chce sdílet to. Kdyby mohl nést, aby se vzdal toho nahého těla, které už bylo tak zraněno, že utrpěl tolik zranění. Dialog pokračoval takhle, ona, pozorný posluchač, on, nahý a nestydatý, riskoval všechno nebo nic před tou ženou, s níž řekl, že chce, aby svůj život strávil. Ale teď se bála, bojí se, že by se příliš vyděsila, kdyby ho viděla nahá a už ho nechtěla. Věděl, že jeho jizva nejsou přitažlivá, ale nestyděl se za ně a když on vyprávěl události, ukázal svým tónem hlasu překonat a hrdý na všechno, co tam žil, a další, jak přežil. "Co teď?" Chcete se sem vzdát a zastavit? Zeptal se. Jeho tón byl stabilní a snažil se být lhostejný k rozhodnutí, které se chystá učinit. Tolikrát to procházel, a tak často viděl lidi, když byl nahý, že se o rozhodnutí, které by udělal, moc nezajímal. Cítil jsem bolest, samozřejmě. Milovala jsem tu ženu. Ale kdyby chtěla odejít, přežije. Vždycky přežil. Dívala se na ty slzavé, směšně lhostejné oči. "Byla se stydět za své vlastní jizvy." Zasmála se a představovala si, že si myslela, že si vzala vlastní šaty, ale cítila se stydět, že jí vystavuje vlastní jizvy.On nalezl určitou milost v osudu, který končí křížením cest tak odlišných a zvědavě, s tolika podobnostmi. Také její tělo nebylo obdivováno pouhým okem.
Nikdy nebyl úplně svlékl před ostatními lidmi, vyhnul se jasnosti, aby neviděli své známky a žádali příliš mnoho otázek, otázky, které nechtěly odpovídat, protože odpovědi způsobily nejbolestnější zranění. "Pohlédl na muže úplně nahého před sebou, byl pyšný na známky, které nesl. Jak uzdravoval ještě otevřené rány a jak odolal větru a bouři a stál tam. Neurčitosti až do té chvíle zmizely s lehkým vánek, který se jí dotkl okamžiku, kdy se svlékl a začal mluvit. Pak se rozhodla ... Otočila se zpátky, sklonila hlavu a tiše řekla: Otevři můj šaty ?
Jeden byl lék na jizvy duše druhého
Ona se svlékla pro něj a udělala nejhezčí a krásnější lásku, kterou kdy zažila, sdílející známky, které nesly. Při svítání nebyla žádná známka, jen taková citlivá vrstva pokožky obsadila prostory tak hlubokých ran.
Nevěděli přesně, co se stalo. Byl to sen? Která část z toho nebyla skutečná? Dívali se na sebe a pochopili, že mohou být lékem na jizvy jedné duše druhé a zranění už z toho moc neublíží. (Tj.