Slova jsou dvojitý meč, který dokáže vytvořit hluboké vztahy, ale také má sílu zničit a ubližovat druhým. Naučit se mluvit se srdcem, věnovat pozornost našemu jazyku a zejména naší komunikaci je zásadní udržovat vztahy zdravé. Důležitost empatické nebo nenásilné komunikace.
Marshall Rosenberg, americký psycholog, vyvinul tento typ komunikace na počátku šedesátých let a studoval faktory, které ovlivňují naši schopnost být soucitné. Jeho záměrem bylo vyřešit dva problémy, které mu dotčená od dětství: které nás odpojí od našeho pečující přírody a vede se chovat násilně a zneužívajícím způsobem? A proč jsou někteří lidé v souladu s tímto podporujícím postojem, a to i za nejnepříznivějších okolností? Výsledkem bylo vývoj empatické komunikace. Uvidíme, o co jde.
„To, co chci v životě je soucit, proud, který teče mezi sebou a já, na základě vzájemné" dávat ze srdce.“
-Marshall Rosenberg- Empathic komunikace a nenásilné
Hodně z naše vztahy se zhoršují, protože nevíme, jak komunikovat, a z tohoto důvodu vzniká i mnoho konfliktů. Věříme, že komunikovat je mluvit a zapomínáme na další základní část: poslouchat.Alternativou k vyřešení tohoto problému je empatická komunikace navržená Rosenbergem, založená na dávání ze srdce. Prostřednictvím toho budeme schopni se spojit sami a pak se spojit s ostatními, a tak dovolit našemu přirozenému souci- tu.
Tento typ komunikace je založen na těch verbálních a neverbálních dovednostech, které nám umožňují zůstat člověkem i v extrémních podmínkách. To znamená, že s tímto přístupem chceme řídit impulzy, ať už je to lákavé podmínky pro to, aby převzali kontrolu. Tímto způsobem můžeme zachovat upřímnou a autentickou komunikaci, která pochází z našich srdcí.
Empatická nebo nenásilná komunikace nám pomáhá restrukturalizovat způsob vyjadřování a naslouchání lidem, se kterými se soustředíme. Podíl
Jak vidíme, nic z toho není nové. Po celá staletí, kteří znají všechny prvky, které jsou součástí tohoto typu komunikace, je to jen proto, aby jim dostat se ven z kufru vzpomínek být vědomi z nich a aplikovat je v naší dne na den.Komponenty empatické komunikace
Komunikace nenásilně má hlubokou sílu transformace.
Skutečnost, že tato značka - nenásilná - je-li připojit se k našemu způsob, jak komunikovat s sebou nese, která přesahuje naše potřeby, a to i poslechu druhé místo poslouchat obvyklé a automatické odpovědi. Ale jak to udělat?
Podle Rosenberga, naučit se dávat ze srdce, musíme se soustředit světlo našeho vědomí na světlo čtyř zón (ze čtyř složek nenásilnou komunikaci):Note.
Tato první složka spočívá v pozorování toho, co se děje v situaci. Co říkají ostatní, aby obohatili náš život? Klíčem je vědět, jak adekvátně vyjádřit to, co lidé dělají, že se nám líbí nebo nelíbí, aniž bychom soudili nebo činili soudy. Protože, jak říkal Jiddu Krishnamurti, pozorování bez uznání je nejvyšší formou lidské inteligence.
- Pocit.Dalším prvkem je vidět, jak se cítíme. Jsme zranění, šťastní nebo možná zlobí? Cílem je zjistit, jaké emoce a pocity máme právě teď.
- Potřeby. Třetí složka souvisí s tím, které z našich potřeb souvisí s pocity, které identifikujeme. (Tj.Žádost.
- Poslední součástí empatické komunikace je soustředit se na to, co očekáváme od druhé osoby, abychom obohatili svůj život stejně jako náš. Způsob, jak to uvést do praxe, by byl prostřednictvím velmi specifické žádosti. Ale pozor, ne násilí nebo empatické komunikace se vztahuje nejen na to, co jsme schopni upřímně vyjádřit z našeho vědomí, ale také poznat
- empatický cestu od ostatních.Když tedy soustředíme naši pozornost na všechny aspekty tohoto procesu a pomůžeme ostatním dělat totéž, iniciujeme komunikaci v obou směrech. Otvor dual channel, ve kterém se oba pohledy vstupují do hry: na jedné straně, pozoruji, cítím, a zjistit, co musím obohatit svůj život; na druhé straně to, co ostatní pozorují, cítí a potřebují obohatit i svůj život.
Síla soucitu jazyk empatické komunikace je jazyk, který mluví soucit, připojení na vnitřní spojení a most na druhý přes poctivý přístup a autentická. Protože kromě toho, že jsme druhem komunikace, je to postoj k okolnostem, které nás vedou k převzetí odpovědnosti za naše vnitřní procesy.
„Způsob, jakým jsme se komunikovat s ostatními a sami se sebou určuje, v konečném důsledku, i kvalitu našeho života.“
-Anthony Robbins-
Před odjezdem, aby nás naše podněty a vyslovit slovo, které jsme pokání měli bychom přestat a poslouchat a pak se pokoušet porozumět ostatním. Mlčení a klid mohou být dvěma velmi užitečným nástrojem, abychom osvětlovali momenty temnoty. Nemůžeme zapomínat, že způsob komunikace velmi určuje náš každodenní život. Řekněme, aby se nenásilná komunikace převládá v našich životech, takže budou s větší pravděpodobností zvítězí i v životě druhých. (Tj.