Samozřejmě že to nebylo. Každý má svou vlastní historii a své nepublikované cesty. Ale zásadní - vše, co se děje uvnitř srdce - se opakuje z generace na generaci. V jakési nerozbitné mantře.Jako matka a táta jsem měl v mladosti fantazii iluze mládí, arogance dospělých a překvapení. Jako téměř všichni ti, kteří se narodili a stárli před mnou,
zamiloval jsem se, rozpustil jsem se a znovu jsem se zamiloval . Přišel jsem v oblečení v bazénu, byl jsem nahý v domě, zkoušel jsem kohout, měl jsem koks s kávou. Také jsem udělal nepublikovatelné věci.
Řekl slova, která mi dávají výčitky a cvičení, na které nejsem pyšná. Ale také mě pokladím za dobře vyrobené, ♫ sladké slova, můj neopravitelný optimismus ♫. Stále mám víru v lidstvo, stále mluvím s některými sousedy. Také mám svou práci - a práci ostatních - vysokou hodnotu. Ještě jsem se nedomluvil, že jsme ve světě, abychom pracovali.Má největší marnost je mít a doufat, že i nadále bude mít společnou biografii. Nezbavila jsem banky, nikoho jsem nezabila, nezvládla jsem vikáře, vítězný lístek, falešnou poznámku. Nevytáhl jsem tašku šéfa nebo koberec kolegy. Přinejmenším vědomým způsobem nepokoušejte lidi ani špatné zacházení se zvířaty. Nikdo mě nepožádal o autogram, nebo by chtěl vzít selfie za mnou. Ráno jsem na padoku nelibám a nikdo nevypadá, že opravím.
Jsem svobodná bytost. Bytost, která prochází roky. To, co se mi opravdu líbí, je shromažďování dojmů, náhledů, drobů a pak je pro vás psát. Moje dědictví je bijuteria, která trvá trochu, ale raduje se.Pokud se štěstí usmívá a dává mi více let, abych žil, myslím, že budu potřebovat hodinu na hůl. Tentokrát to nestačí pro každého. Přejela mi prsty, aby mi to dostala.
Před drahým přítelem si dokážu představit, že kráčím po věčnosti. (Tj.