Čas plyne a nevyhnutelně některé věci nemají v našich životech větší význam ani prostor. Uvědomujeme si, že je to velká ztráta času na revitalizaci toho, co vybledlo.Po nějaké době si uvědomujeme, že svět nekončí z tak malých důvodů. Pro situace, které se vyčerpaly. Za všechno, co nebylo třeba.
Nešťastné, nesouladné, zklamání a ztráty se vždy stanou, je nevyhnutelné. Jaké jsou změny způsobu řešení rupií, s těmi, které život ukládá.
Život má svůj vlastní rytmus, který následuje lhostejný k cestě, kterou jsme natažili. Co se děje mimo plánování, by nám v budoucnu nemělo ospravedlnit mír a naději, je to jen jedna část, která v té chvíli neodpovídala. To, že se neotočilo podle zázračného zařízení, které jsme nastavili. To nebylo v souladu s očekáváním, že jsme tak dlouho zavlažovali.
Je tu bod, kde se zařízení zastaví, a toto již není příbuzné tomu, co jsme udělali nebo neudělali. To je pořadí, které není vysvětleno. Není rozumné počítat. To neznamená, že stagnujeme nebo se vzdáme. To znamená, že měníme chování ve vztahu k této skutečnosti, a nyní, plně a vědomě, zjistíme, že některé věci uniknou a už nejsou závislé na našem úsilí, na naší kapitulaci.
Čas přece trvá a my se často měníme kolem všeho kolem nás. To, co neproběhlo, by nemělo získat pravomoc nás trápit s duchem viny. Zůstane tam, kde by to mělo být, v minulosti. Zralost nás učí uspořádat priority a dát každou věc na správné místo. (Tj.