Každý, bez ohledu na to, zda jsme muž nebo žena, mladý nebo starý, se může stát, že žijeme ve vztahu emoční závislosti. Někdy si myslíme, že se nám to nemůže stát, ale stojí za to zvážit, že pravděpodobně tito lidé také mysleli, že nikdy do této jámy nezapadnou.
Takže předtím, než jsme o našich výrocích tak radikální, měli bychom si položit otázku: Co nás může vést k budování vztahu závislosti? Co máme pocit, když jsme v takovém vztahu? Jak si můžeme uvědomit, že jsme v takovémto vztahu? Na jedné straně, jestliže si uvědomujeme, jaký vztah nadvlády a závislosti zahrnuje, můžeme si jednodušeji uvědomit, že jsme v nefunkčním vztahu a to nám může dát větší sílu k tomu, abychom změnili situaci. Na druhou stranu můžeme zjistit, kdy jsou jiní lidé ve vztahu závislosti, a snažte se je opatrně varovat.
Co vede ke vztahu závislostí?
My všichni máme očekávání o sobě ao páru, který bychom chtěli mít. Tyto myšlenky jsou ovlivněny sociálními a kulturními přesvědčeními. V našem případě jsme se dozvěděli, že abychom byli šťastní, musíme mít partnera a upřednostnit pár v cokoliv jiného (Castelló, 2006).
Neustále hledáme pár vztahů, aby nás dokončili, aby splňovali naše potřeby . Podíváme se venku, než se díváme dovnitř. To nám znemožňuje být dost pro nás, krmení obav a hledáním ostatních, abychom je zabránili. "Pokud se necítíme dost pro sebe, závisíme na tom druhém, a pokud záleží na tom druhém, nejsme svobodní."-Villegas-
Na druhou stranu
způsob, jak vytvořit afektní vazby, je velmi podmíněn tím, jak žijeme v dětském věku chování v připoutání
(Guix, 2011). Například pokud budeme mít nadměrnou ochranu, budeme se cítit nejistě a budeme hledat lidi, kteří nás ochrání. Na druhou stranu, pokud bychom měli malou nebo žádnou afektivní vazbu, budeme zoufale hledat někoho, kdo nám dá náklonnost, kterou potřebujeme. Typ vztahů, které pozorujeme mezi našimi rodiči, také ovlivňuje naše vztahy jako pár. Například v našem prostředí svědkem nadvládu a vztah závislosti, v nichž se zdá, že můžeme milovat a přijímat špatné zacházení ve stejnou dobu, mohli bychom vytvořit stejný styl vztah, protože víme, že z první ruky mechanismy, které udržují .
Mimochodem, ideální by bylo, kdybychom nehledali polovinu pomeranče, která nás dokončila, protože neexistuje. Ve skutečnosti jsme úplní a zodpovědní za své vlastní štěstí. Navíc bychom museli vytvořit vlastní kritéria výběrem způsobu, jakým chceme vztahovat se k našim vrstevníkům, aniž bychom byli (příliš) ovlivňováni libovolným standardem. Je důležité být jasné, co chceme a nechceme ve vztahu.
Co máme pocit, když jsme ve vztahu závislosti? Žijeme ve vztahu závislosti, nemůžeme být my sami sebe, cítíme se omezeni a zrušeni, vždycky se pokoušíme potěšit nebo nerušit náš pár. Cítíme úzkost, nedůvěru, vinu, strach atd. „příznaky“, které mohou být vzhledem k nízké sebevědomí, pocit, že jsme k ničemu, nebo že jsme horší než našeho partnera, je třeba nadměrně na druhé straně cítit strach nebo nesnášenlivost osamělost.
"Pokud nejsme sami sebe, pokud jsme jen v druhém, pokud jsme odrazem, naše sebevědomí závisí na tom, zda světlo přichází nebo ne v nás. Stejně jako měsíc, když nedostává sluneční světlo, je to, jako by neexistovalo. " (Tj.-Villegas-
Navíckdyž jsme v toxickém vztahu mají tendenci více než bychom měli
vytrvat: ošklivé poznámky devalvace, vypadá a stíhání ticho, cenzura, narušení soukromí, neustálé otázky o kontrolu, leží ... Dokonce se můžeme dostat odolat verbální a fyzické agresi. Někdy nás páru idealizace vede omluvit své chování (únava, nervozita, dělá to nejlepší, co může, atd.), A myslíme si, že se to změní. Jinak je to útes, který si představujeme, co nás drží.
Jak můžeme vnímat, že jsme ve vztahu závislosti?
Není snadné vidět, že jsme ve vztahu emoční závislosti, ale vždy existují ukazatele a znaky, které odrážejí tuto nefunkčnost, jako jsou emoce. Naše vlastní emoce nám ukazují, že vztah nefunguje dobře. Ve zdravém vztahu bychom neměli cítit strach nebo utrpení.
„Emoce odhalit problémy, takže důvod řešit.“
- Greenberg - Když jsme ve vztahu, ztrácímeperspektivu a vidět jen to, co máme rádi o našem partnerovi. Ve skutečnosti nevidíme, co nejsme ochotni vidět, a často si uvědomujeme, jak jsme se dostali dlouhou cestu (Grad, 2015). Proto je důležité poslouchat a zvažovat - ne systematicky poslouchat - upřímné rady lidí, kteří nás dobře zná. Stejně jako se nám nelíbí jiní lidé, kteří nám říkají, že "tato osoba není pro vás, měli byste ji opustit", a pojďme si myslet, že nás nerozumějí ... Mohou mít pravdu.
Ale proč trpíme vztahem, který nás nutí trpět?
Zvlášť, když to má být volný vztah máme, protože jsme přesvědčeni, že náš partner je důležitá podpora, spolehlivý zdroj, ve kterém můžeme najít některé bezpodmínečná. Pokud tomu tak není, může být nutné, aby došlo k prolomení momentu nebo přehodnocení situace.
Pravdou je, že můžeme mít zdravý vztah, bez závislosti nebo utrpení, založeného na důvěře a úctě. Takže je důležité si uvědomit, že máme také zodpovědnost: Nejsme zodpovědní za to, co dělá druhá, ale za to, co děláme.
Pokud se změníme (jednáme, požádáme o pomoc ...), situace se změní. ZDROJE: Castelló, J. (2006). Emocionální závislost. Charakteristika a léčba. Madrid: Alianza Editorial.
Grad Powers, M. (2015). Princezna, která věřila v pohádky. Barcelona: Editions Obelisco. Greenberg, L. S. (2000). Emoce: vnitřní průvodce. Bilbao: Desclée de Brouwer. Guix, X. (2011). T'estimo Tant! Els estils affectius i kompromisem. Barcelona: portační. (The Castilian version is How I Love You!) Aguilar Editorial)
Villegas, M. (2011). Chyba programu Prometheus: psycho (kachna), poddanost morálního rozvoje. Barcelona: Herder. (Tj.