Kolektivní narcismus se změnil v virus. Tuto definici můžeme definovat, protože způsobuje škody, šíří se a snadno se rozšiřuje. I když se to nezdá, hledání povýšení vlastní skupiny na úkor ostatních je dynamika, která se stala po celou dobu; s různou intenzitou a dosažením svých maxim v určitých historických okamžicích, jako v nacistickém Německu.
vyjadřuje určitou nostalgii k existenci "nadřazené rasy". I když samozřejmě nemusí nutně být závod. To je pak na každé skupině, která sdílí nějaký prvek společné identity.Můžeme mluvit o národech, ale můžeme také mluvit o sportovních týmech nebo povoláních. To se projevuje velmi jasně ve fotbale. Kolektivní narcismus znemožňuje, aby někteří fanoušci klidně přijali, že jejich tým ztrácí protihráči; také vede k tomu, aby vytvořili skvělé projevy moci, s písněmi, otravnými zvuky nebo postoji, které se snaží zastrašit.
"Narkismus. Nemůžu uvěřit, že nemáte zrcadlo v plné délce. "
- David Levithan -
Totéž platí pro země a nacionalistické sentimenty. Tam jsou ti, kteří se rozzlobí, protože se jim někdo nelíbí. Oni netolerují žádnou kritiku proti své zemi a důrazně touží, aby jejich vlasti obdivovali všichni a zdůrazňovali za všech okolností.
Samozřejmě, že všichni chceme cítit hrdost, odkud jsme přišli, nebo skupinu, do které patříme. Nicméně, když to přebírá další rozměry, už to není zdravý pocit.
Dříve nebo později se tento pocit změní v nesnášenlivost a násilí. Od skupinové hrdosti k kolektivnímu narcismuJaký by byl rozdíl mezi národní hrdostí, skupinovou pýchou a kolektivním narcismem?
Ti, kteří trpí virem narcismu, nechtějí cítit svou hrdost, ale dokázat, že jsou lepší než ostatní. Hluboko dole, neistota obydlí, a proto se snaží znovu potvrdit to, co ostatní myslí.
V jakémkoli lidském pocitu, postoji či chování, kde je přehánění, je nejpravděpodobnější, že existuje také neurotický symptom. Narkismus není výjimkou. Když se postaví na individuální úrovni, objeví se lidé, kteří rádi sportují a zobrazují bezpečnostní obraz místo skutečnosti, kterou žijí. Totéž se děje ve skupinách. Snadnější je, aby kolektivní narcismus vzkvétal v těch skupinách, ve kterých je nejvíce sdíleno slabé sebevyvaluce a silné pochybnosti o vlastní prestíži. Takže to, co tito lidé nejvíc chtějí, je, aby byli uznáni ostatními.
A nejen to: chtějí také porážku druhých v nejrůznějších situacích.
Podle studie univerzity v polské Varšavě uvedl, že skupiny, které trpí kolektivní narcismus jsou často složeny z jednotlivců, kteří mají silné pocity osobního selhání. Skupina je pokusem kompenzovat toto vnímání prázdnoty. Manipulace s narcistickými skupinami Pro skupiny, které projevují kolektivní narcismus, je běžné vytvářet autoritářské a často totalitní vůdce.
Řízení někým, kdo nevykazuje žádnou zranitelnost, nebo v každém případě je extrémně silný, dává bezpečnost svým následovníkům. Tito vůdci obvykle využívají všechny tyto příznaky a proto vehementně vyzdvihují předpokládanou nadřazenost, která existuje v náležení ke skupině ve srovnání s nepatřícími.
Tento předmět studoval na univerzitě v Londýně a dospěl k závěru, že
tento typ vůdce má tendenci vytvářet konspirační teorie proti nim. (Tj.Společným nepřítelem může být ten kus, který pomůže upevnit jejich jednotnost a jednotu v těchto sborech. Samotný narcismus způsobuje, že si představují, že jsou sledováni, závislí a potenciálně napadáni jinými. Agrese a pomsta začínají v tomto druhu skupiny získat další význam.
Vnímání násilných činů proti těm, kteří nepatří do kolektivu, je pozitivní. K tomu může dojít, zvláště pokud je agrese zaměřena na možného nepřítele, spiklence nebo spojence těchto. To samé platí o pomstě, která již není vnímána jako iracionální vášeň nebo způsobení škody, ale jako legitimní právo, podporovaný zjevnou potřebou bránit. Na rozdíl od nich, skupiny, které mají zdravý smysl kolektivní hrdosti, vytvářejí konstruktivní efekty.
V tomto případě existuje větší soudržnost a vzájemná důvěra. Unie, která, aby mohla být konsolidována, nemusí potlačovat ostatní nebo předávat ty, kteří jsou jiní. Zatímco rozumná hrdost je základem demokracie, kolektivní narcismus je základem fašismu a jeho metodami ukládání a kontroly. Kredity: Catrin Welz Stein