Protože nemám zranit práva druhých, já nemusí souhlasit s tím, co nebude vyhovovat můj způsob myšlení, suchou vlaštovku, když zvyšovat hlas, aby se bát, aby se vzdal, předstírá, že rád kdo ne dělá mi to dobře, žít podle toho, co ostatní očekávají, že budu a s jejich volbami.
Jsme obklopeni a bombardováni celý den, každý den, podle pravidel, pokynů, receptů a rad o tom, co dělat nebo ne. Zákony upravují naše chování ve společnosti, v práci, v dopravě, a to i v řízení při naší smrti. Je zřejmé, že limity jsou nezbytné, když žijeme ve společnosti. Musíme však uvažovat o tom, co vlastně děláme pro naše životy, nebo budeme tlumit naši cestu pod váhou toho, co od nás očekáváme. Nemusím souhlasit s tím, co se mi nehodí, jen aby potěšilo ostatní.
I vlastní sny, jen pocity, má vůle, to znamená, že mi nikdo neví lépe než já, takže musím zkusit žít svůj pravdu, jak nejlépe to bude možné, nesouhlasící než odporovat mě ani dýchat vyrobený robot, nešťastný a frustrovaný. Nejsem nucen polknout suché, když zvedají své hlasy bez rozumu, když se cítím urazen v mé důstojnosti, když mě záměrně zaútočí. Abych dosáhl své autonomie jako člověka, abych mohl být respektován jako občan, budu muset uložit sebe, abych se uviděl.
Jiný bude jen vědět, jak daleko mohu jít, když objasním meze mé trpělivosti. Nejsem nucen trvat na již odsouzených vztazích, kvůli strachu, že se nevzdám, abych začal, abych dal nové šance na to, abych byl šťastný. Mé touhy jsou odvážné, jsou myšlenky, přemýšlejí, potřebují čas a mnoho slz. Zapamatovat připojený k prázdnému dva to prostě bolí kvůli tísnivé očích těch, kteří nežijí doma, a ne rozdělovat svou rýži a fazole, to je jeden z nejhorších možností můžu udělat.
Nemusím předstírat, že se mi líbí někoho, kdo mi neudělal dobré, který nepřidává, nepřidává, nic neudělá.
Pokud budeme zachovávat respekt, nebudou rozdávat žluté úsměvy falešným, pokryteckym, ochotným a zbabělým lidem. Udržet mě v bezpečné vzdálenosti od všeho a každý, kdo vyzařuje negativitu, mě bude šťastnější a spokojenější. Nejsem nucen žít podle toho, co ostatní očekávají, že budu, abych se oblékl podle toho, co prodávají okna, abych slyšel, co mě vysílají rádia. Nevystavujte mi archaické vzory, které jen zplošťují vše, co vibruje mému srdci. Jsem někdo, kdo cítí, miluje a nenávidí podle rytmu mé podstaty, toho, co nazývá mojí nejvnitřnější, tak mou, tak nutnou, tak živou ve mně.
Nemám povinnost plakat skrytě, když se o mne stará smutek, jen proto, že jiní mě mohou považovat za slabého člověka. Moje síla pochází právě z bolesti, moje síla se udržuje přesně v mých emocionálních bouřích, to znamená, že mé slzy slouží k vyprázdnění toho, co mě oslabuje, takže prázdnota je plná touhy začít znovu.
nejsem vázán ke mně vztahuje hrubost mých nadřízených, jako bychom žili v době otroctví, jako je vyplácení mezd byly předpokladem pro mě, aby mi prsten proti celému světu, já osvobodit sám lidskost, důstojnost a cítím, že jsem neodmyslitelný.
Nemůžu si dovolit přijmout nelidské podřízení a denní obtěžování, abych měla něco k jídlu. Nejsem nucen přijmout všechno, co se mi stane špatným s rezignací, obsahujícím mou vzpouru
, somatizando moje frustrace při potrestání svého těla a mého rozumu. Mám právo konfrontovat se, bránit se, křičet mou bolest, znovu vyvažovat a pokračovat, vždy, bez toho, co uplynulo. (Tj.Vzhledem k tomu nemám zranit práva druhých, protože nemám přejet nikomu mohu odvrátit od všeho a všech, které brání svou klidnou chůzi, ignoruje co mi nesedí, přičemž ke mně, aby mi pomohl, daří koho shrnul mi pravd, který mě přivádí světlo, kterým můžu být všechno, co mám, kteří mě přijali a vítají mě neprodleně, čestně a upřímným úsměvem. Abych byl šťastný, ano, jsem povinen. (Tj.