Jsme momenty, okamžiky a řada vzpomínek. Jsme časoví cestující, ve zlomku světa, ve kterém instalujeme náš život, jako by to trvalo navždy. Ale pravdou je, že jsme letmý, jsme jako stopy v písku, které vlny v každém okamžiku vymazávají. Navzdory všemu tomu však věříme, že jsme cement.
Snažíme se žít v historii toho, co nás bolí a přesto, že nemáme to, co nám chybí, a zapomeneme žít, co máme. Nechali jsme čas uniknout, aniž bychom mysleli, že nic není věčné, ani to, co milujete, ani to, co bolí, protože ve skutečnosti jsme řada okamžiků, jsme momentální okamžiky.
Chceme vše včas, nemáme prostor k odpočinku, vše je rychlé, všechno prochází a nic není využito. V oblasti rychlého občerstvení, rychlého datování a časových rozpisů vyplněných pracovními závazky ztrácíme z pohledu hodnoty času, starostí více o utrpení než o potěšení z jednoduchých věcí v životě. Jsme šílení lidé, kteří nevědí, jak žít ve chvíliJsme šílení lidé, kteří nevědí, jak žít. Dáváme přednost rychlému pohledu na místo, místo abychom si užívali místa, kde se nacházíme. Dáváme přednost běhu, abychom se dostali kdekoli, místo aby se procházeli a dýchali v okolí.
Dáváme přednost nechat čas proklouznout prsty, namísto uchopení okamžiku, abychom ji žili bez strachu.
Chceme vše rychle, protože je vždy něco důležitějšího, něco jiného, než si užívat současného okamžiku, a zapomínáme na to, co máme, proto, že jsme nikdy nestačili zastavit, abychom si to uvědomili. Žijeme v tunelu času, tmavý tunel, jenž v pozadí zabraňuje světlu, který nás brání v tom, co nás obklopuje a které nás vždy slepě tlačí k této neurčité budoucnosti.
Jsme okamžiky, ve kterých žijeme, jako bychom byli věční. Jsme okamžiky, které neumějí využít to, co je kolem nás po celou dobu.Jsme "masochisté" instalováni v utrpení
Na druhou stranu, když nám něco ubližuje, jsme masochisté instalováni v utrpení.
Ponořujeme se do bolesti a přijímáme stížnost
, jako by na světě nebylo nic jiného než naše problémy. Tato bolest nás zaslepila a nevidíme, že je tam více věcí. My se ponoříme do našich ran pomalu a bez hledání řešení. Naše rozhovory se každý den stanou monotónní, protože zastavíme naše hodiny na tom, co nás bolí. Jsme méně než okamžiky, když trpíme, takže jsme věčtí a škodliví.
Pokud budeme chvílemi, budeme žít bez strachu Proto je lepší si uvědomit, že pokud jsme okamžiky, je nejlepší, abychom je plně a bez strachu žili.
Vybíráme, jak strávíme naše chvíle. Můžeme říci, že sklenice vody je napůl plná, nebo můžeme říci, že je napůl prázdná a obě postoje jsou správné, ale nejoptimističtějším způsobem je to, že se budete těšit ze života víc.
Musíme si myslet, že všechno prochází, vše se mění a všechno se může změnit. Můžeme se rozhodnout, jak žijeme naše vlastní situace, a to jak dobré, tak špatné . Můžeme se chopit každého současného okamžiku, aniž bychom ho nechali vyklouznout a my můžeme utrpět utrpení, aniž by nás to zatýkalo, ale přijímalo oba ve svém správném opatření.
Rozhodnete se, jak strávit každý okamžik, jak barvit každou paměť a jak přijmout každý okamžik. Žiješ svůj život a model svůj dárek. Pouze vy se můžete rozhodnout, že budete mít každý krok na cestě, nebo se uklidníte na své obavy a nebudete si užívat každého okamžiku.Pouze vy se můžete vyhnout tomu, že když přijde konec, chtěl byste se zeptat na čas, proč jste se vytratili z toho, co jste neudělal. Nikdo nemůže věnovat více času hodinám, okamžiky procházejí, rozhodnete se, zda využijete nebo necháte projít. Každá vteřina se počítá, žije a nepozerává se zpět, je naživu, jinak budete litovat. (Tj.