Existuje mnoho pochybností o lidské bytosti, otázky, které většinu času nemají odpovědi. Pochybujeme o všem, všem a sobě. Už nevíme, kdo jsme, jaké jsou naše kvality, prostě ztrácíme naši identitu. Přichází čas, kdy se podíváme do zrcadla a nevidíme, kdo jsme skutečně nebo kdo je za tím odraženým obrazem. Proč se to ale děje?
Nyní je to prostě, když se vzdáváme životu, abychom mohli žít životy ostatních, když zrušíme a překonáme své vůle, abychom uspokojili jiné požadavky. Tato neustálá praxe nás nutí ztratit naši identitu a lásku k sobě, což nám dává pocit frustrace.Dint udělat cokoliv, aby bylo příjemné pro ostatní, už nemůžeme rozlišit, nebo určit, které jsou naše skutečné zájmy a pochybnosti dominuje nejjednodušší situace, jako nevědí, zda si přejete smažené nebo vařené vejce, colu nebo Fanta, Subzero nebo Skol. Vždycky máme pochybnosti, že si nemůžeme vybrat vlastní oblečení, aniž bychom se zeptali někoho jiného.
Pokud neznáte osobu, se kterou když se podíváte do zrcadla, máte pocit ztratil beze snů, jako by tento svět jen proto, aby nést břemena druhých, je čas se zastavit a říct: Dost!
Nyní se o sebe postarám! Opravdu víte, kdo jste a co jste schopni jen vy. Možná nemusím potěšit všechny, ale ani mi to nezajímá. Možná nemám "tisíc" stoupenců na obličeji nebo na Twitteru, ale naučil jsem se sledovat vlastní instinkty, protože vím, že to stojí za to. Možná se mi nelíbí ani to, co píšu, ale já miluji s vášní a pro mě to je to, co je platné. (Tj.