Ticho plakala, když si na chladné večery zabalila své děti

Malý výkřik, skoro tichý. Neměli jste jim dovolit, aby si uvědomili, že jste se cítili odradeni a ochotni se vzdát.

Nešel jste kadeřník, protože vaše vnoučata přišly na oběd a to jim bylo, že jste se věnovali tělu i duši a učil je skutečným hodnotám sdílení a lásky. Dedikace matky, dvakrát tolik, která má oči pouze pro vlastní lásku. Šli jste do supermarketu a koupili si, co vám v neděli ráda oběděla vaše rodina. Dům, v němž se všichni snažili odvzdušnit životní situace a nejvzdálenější svahy tohoto stoupání, je žít. Ten bílý dům se žlutými pruhy, s vázou plodu u dveří a rozhlasem, který hrál portugalskou hudbu, kterou si moc dobře nevzpomínám. Zpívání hudby a radost z celé ulice. Myslím, že dokonce i vaše mauva zpívali.

Žít pro ostatní bez omezení a s vůlí, že rodinná setkání trvají na věčnost.

Každý, kdo se shromáždil kolem stolu, byl synonymem úsměvu na tváři. Tvář unavené ženy, ale s drápou a živou silou, která přetekla z kbelíku mopu, který jsi měl u kuchyňských dveří. A moc mi chybíš. Cítím mokré šaty na šatníku přes vaši kamennou nádrž. To je místo, kde jste mluvili s někým, kdo vás navštívil.

Věčná žena Saudáda, která dnes žije minulým životem, dobrých vzpomínek, pamatuje si na dům plný úsměvů, šťastných lidí, papírů a dárkových vazeb, které rozpoutaly naše sny o dětství.

Věčná žena Saudáda,

byla jsi vždy vedoucí herečka, ale na podpůrné roli. Eternal Woman Longing, vy jste vystopovali svou cestu, značením solenou stopou cestou toho, kdo vás překročil. A co já? Vyznačovali jste a stále ještě známky, mou Věčnou manželku.
Věčná žena Saudáda, která mě naplňuje pokojem a klidem, kdykoli mluvíme v tomto světě a ponoříme se a za pouhých pět minut mi dej svůj nejvíce upřímný úsměv.
Věčné. Takhle to bude pro mě.
Eternal Woman Longing. (Tj.