Rodiny vázané, mimo demokratický proti autoritářským rodičovských stylů, generací aliance, vztahy, které podporují dvojité rodinné vazby, přehnaně ochranná, zanedbávání, atd
Mnoho studovaných jevů souvisí s určitým typem duševního onemocnění na nějaký typ rodinného stavu. Proč je tak těžké mluvit o této problematice
Pokud toto téma má nějakou obtížnou věc je váš správný přístup, vysvětlení a léčby, a to zejména, když společnost předpokládat určité myšlenky jako absolutních pravd, které jsou bohužel není vždy pravda.
Krev je příbuzná, ale to neznamená mnohem víc než to. Některé fráze, jako například "není nic jako rodina", "rodina nikdy nechce ublížit" nebo "mezi rodinou, kterou musíte odpustit všemu" jsou dávána jistá. To vše způsobuje velké bolesti, viny a zmatku u lidí, kteří mají pocit, že jejich rodiny nebyli schopni odpovědět na bezpodmínečné
, které nám společnost říká, že by měli tvrdit, že utrpěla tělesnou nebo duševní týrání, nebo kteří si uvědomují, že skříň systém obdržel brecou jejich vývoj a emoční nezávislost. existují rodiny, kteří přišli ublížit záměrně a jiní, kteří nevěděli,
dávat lásku, poradenství a vzdělávání Domnívali se pohodlně, aniž by za to, že jejich děti nechtěli budoucnost oni určen pro ně. Při tomto článku se nemají v úmyslu poukázat na to, jak moc se někdo choval, ale budeme se snažit prokázat určité mýty vysvětlit realitu a pravda je, že existují
rodiny léčit a rodiny, které onemocní. Papers jsou označeny a štítky, které stigmatizovat
Fráze „je trochu nesvá“ a „má těžký osobnost“ dojde ke značnému konstantní malých frází, které tyto a opakované ve společné domácnosti mohou zničit ty, kteří slyší. V podstatě je to způsob, jak dát každému dítěti identitu, ušetřit vysvětlení nebo v mnoha případech pokrývat vlastní rodičovské nedostatky ve vzdělávání.
Označování dítěte je způsob, jak zachovat vaše chování tím, že jste uvěřili, že vaše chování je "neopravitelné" a vlastní tvé bytosti. Tyto štítky se z rodičů nadějí učitelům a známým, pronikajíc do přímého prostředí obklopujícího dítě.
Etikety dětí nejen zůstávají uvnitř rodiny, ale jsou předávány učitelům a známým dítěte. Když chce změnit své chování, stojí před stěnami nedůvěry. Podíl
NedorozuměníČasto slyšíme opotřebovanou frázi: "Nikdo tě nebude milovat tak, jak vás vaše rodina miluje."
Tato věta ubližuje pocitům mnoha lidí, kteří ji neudrželi, takže je obtížné odhalit a dokonce hlásit zneužívající chování. Nemůžeme také zapomenout, že takové špatné zacházení se může objevit ve dvou směrech, od předchozích generací až po pozdější generace nebo od pozdějších až po předchozí generace.
Skutečnost, že někdo "nese svou krev", neznamená, že vám nemůže ublížit svým chováním. Křesťanství je biologická, genetická věc a dobrá vazba je afektivní, komunikativní a závislá na variabilitě jednotlivců, která má málo společného s dědičností. Geny vytvářejí dědičnou vazbu, která neznamená uspokojivou afektivní vazbu. Tento typ víry, kterou společnost přebírá, ztěžuje odhalování našich potřeb a skutečných zájmů jako jednotlivců. (Tj.Sdílejte
Overprotection, která se dusí a omezuje Nestačí láska bez omezení; i v lásce je třeba uplatňovat ctnost rovnováhy.
Brzy se při vývoji dětí setkáváme s tím, že je nutno zkoumat životní prostředí, které má jako referenci postavu relevantního připoutání, něco, co psychologové John Bowlby a Mary Ainsworth prokázali.Výzkum opice Harryho Harlowa zdůrazňuje, že náklonnost a náklonnost dítěte s matkou je klíčem k vytvoření bezpečné vazby, která jí umožní samostatně prozkoumat svět. Připojení by se však nemělo zaměňovat s přehnanou ochranou.
Neúplné inspirace promítané na děti
Skutečnost, že mít děti je volbou života zvoleným většinou lidstva a probíhá přirozeně, neznamená, že už není rozhodnutím stát se povinností. Plánování rodiny a masivní začlenění žen do pracovního světa znamenalo, že počet dětí ve dvojici klesl a některé páry veřejně obhajovaly možnost, že nebudou mít žádné potomky. Protože je to již možnost a nikoliv povinnost, jako tomu bylo v minulosti, jsme v komplexnějším scénáři a požadujeme větší odpovědnost a upřímnost:
děti by neměly být životní cestou pár, ne jsou formou emocionální validace a nemusejí nést tíhu naší frustrace.
Přejete si, aby vaše dítě lépe z dětství než jste žili, možná vyplněný emocionálními nedostatky nebo finančními potížemi, ctít jako člověka. Ale
pokud chceš promítnout do svého dítěte všechno, co bys nedokázala nebo si neodvažovala dělat, možná tě chybíš.
Stanovení cílů souvisejících s tím, co jste dosáhli nebo ne, porovnáním a stisknutím volby určité cesty je ukončení vaší individuality. Takže naše role jako lidé, kteří je milují, je pomoci jim najít cestu a získat je, aby získali nejlepší nástroje, jak se k němu dostat. Uvědomme si, že děti nám nepatří; jejich jediným vlastníkem je život, který jim byly dány. Chcete-li sdílet