Umění neříká nic, jen sledoval

Není to za nic, ale počet neohraničených, agresivních a předsudků o nejrůznějších skutečnostech, které se vyskytují, roste. Obě sociální sítě, jak v médiích a v rozhovoru kruzích, poslouchejte skutečné absurdity, nenávistné dopisy a psince, obvinil z kopání a násilí, často zahalené.

Současně, zvýšil počet lidí, kteří dobrovolně pečovat o životě druhých, bušení na to, co se netýká jim průniku na čistě osobním záležitostem, neobtěžovali s tím, co by se ani myslet. Kolik daní z života ostatních se mezi národy země dostalo, kolik lidí mluví o ripích, kolik pokrytectví na tomto světě.

Proto je stále třeba mlčet o tom, co má co do činění s našimi životy, před kterým hovoří barbarství, kteří útočí na druhý s nenávistí bez důvodu nebo proč. Ano, nejlepší věc je jen sledovat, zatajovat a dávat pozor, jako obyčejný divák, zatímco druhý se potopí do zla. Ticho neublíží, ne násilné, nenechá nás v zlých šatech. I když musíme zavést sami za určitých okolností říkat, co cítíme, nekvalifikovaný, aby nás naše limity zachránit, budepraxe ticho nás zachránil od zbytečných hádek

vyčerpání diskuse, nepotřebných předmětů a otravné lidi. Vědom si času na něco říct a okamžik, kdy neříkáme nic, je umění, protože takhle budeme chránit naši sílu, abychom čelili tomu, co opravdu záleží. Život nás staví tváří v tvář nejrůznějším typům lidí, včetně těch, kteří zkouší naši trpělivost, naši vnitřní rovnováhu.Budeme mít potřebné rozlišování, abychom nepadli do bláta ostatních, a udržovali bychom naši celistvost neporušenou. Chcete-li tak učinit, drž hubu a dívat se hodně nám pomohli pokračovat v míru sami se sebou, hledá pro zdravé míst a lidí tato částka, aniž by, že se vzdáme svého štěstí, protože k ničemu mnohomluvnost, který zasahuje tam, kde není volána. (Tj.