Před několika měsícisociální sítě z celého světa, obzvláště z Jižní Ameriky, soustředěné na nalezení dvou mladých argentinských chybějících cestujících při provádění dobře plánovaných backpacking v krásné zemi, Ekvádor. Marina Menegazzo a Maria Jose Coni byli brutálně zavražděni dvěma démony.
Jeho rodina a přátelé přemýšleli, jaký by byl důvod, proč zůstali v nešťastném domě na ekvádorském pobřeží v noci z 22. února. Alberto Mina Ponce a Aurelio Eduardo Rodríguez tvoří jejich exekutory.
Nechtěli se nechat se dotknout, nechtěli se podřídit a skončili. Nerespektovali své rozhodnutí, nerešpektovali svou celistvost, nerespektovali svůj život. Teď celý svět pro ně nenávidí nenávist, nenávist, která po zbytek svého života čeká na tyto dva vrahy. Nicméně, jak jsme říkali, bohužel se sociální sítě začaly ptát samy nevysvětlitelné věci, jako jsou:
co cestovaly samy? Jak se oblékli? Proč jste s těma dvěma muži navštívili tento dům? Co čekali? Odpovíme: samotné? Kdo jiný by měl cestovat? Co na tom záleží, jak byly oblečeny? Jsou viní za svou vraždu? Proč se lidé v tuto chvíli ptají?
Správná otázka je, co budou dělat s těmito dvěma vrahy a jak se zbavíme viru, který kontaminuje tuto nemocnou společnost. Emoční a smutný dopis, který byl napsán jimi
autora tohoto otevřeného dopisu je Guadalupe Acosta, s níž zve celý svět, aby zavedly tyto ženy a
vystupovat proti sexismu, násilí vůči ženám a nespravedlnost otázek o těchto vraždách. Včera mě zabili. Odmítl jsem se dotknout a s hůlkou praskla moje lebka. Dali mi nůž a nechali mě krvácet k smrti. Jako kecy mě nacpali do černou polyetylénovou tašku, svázanou s balicí páskou, a já jsem byl hoden na pláž, kde o hodinu později mě našli.
Ale horší než smrt, to bylo ponížení, které přišlo později.
Od okamžiku, kdy bylo moje tělo inertní, nikdo neudělal, kde je ten suka, který skončil moje sny, mé naděje a můj život.
Ne, vlastně se začali ptát na zbytečné otázky. Pro mě, představte? Mrtvá žena, která nemůže mluvit, nemůže se bránit. Jaké oblečení jsi měl na sobě? Proč jsi byl sám?
Jak bude žena cestovat bez společnosti?
Vstupujete do nebezpečného okolí. Co očekával?
Dotazovali se na mé rodiče, že mi dávají křídla, že mě nechávají být nezávislí, jako každá lidská bytost. Řekli nám, že jsme byli s jistotou ukamenováni a hledali jsme tento problém, něco, co jsme udělali, že by nás měli řídit nejvíce.
A jen mrtví jsem pochopil, že ne, že pro svět nejsem rovnocenný člověku. To, že umírám, byla moje chyba, že to bude vždycky. V případě, že majitel řekl, že ti, kteří byli zabiti byli dva mladí lidé byli cestující komentování na jeho soustrast a zároveň s jejich falešné a pokrytecké dvojité morálním diskursu by požádat o větší penalty zabijáků.
Ale být ženou, všechno je minimalizováno. Stává se to méně závažné, protože samozřejmě jsem tuto pasti zkusil.
Dělat to, co jsem chtěl, zjistil jsem, že jsem si zasloužil, abych nebyl submisivní, protože nechtěl zůstat doma, investovat své vlastní peníze do svých snů. Za to a víc, odsoudili mě.
A jsem zarmoucen, protože už tady nejsem. Ale vy jste. A ona je žena. A to je třeba mít, aby tření stejný projev „zajistit dodržování“, je to vaše chyba, že pláče pro ty, kteří chtějí hrát / lízat / sát některé ze svých genitálií na ulici chůzi s krátkou 40 stupňovém horku , že pokud cestujete sám, je to "bláznivé" a jistě, jestli se vám něco stalo, když jste popadli vaše práva, hledali jste to. (Tj.Ptám se vás, že pro mě a všechny ženy, které mlčely, umlčely, zničily jejich životy a sny, zvednete hlas.
Pojďme bojovat, stojím vedle tebe v duchu a slibuju ti, že jednoho dne budeme tolik, že nebudeme mít dostatek pytlů, aby nás všechny zavřeli. (Tj.