Možná sobectví stále materialistickém a povrchním světě, snad kvůli menší pocit, než jsme z pravdy je, že většina z nás se zdržel na skalnatou půdu, kde je duše zraněný, kde byl vzduch dusil , kde nás nic neviděl. Normální, aby se z času na čas cítilo odražené a devalvováno, ale dostat se mimo účet, kde se cítíme špatně, zní masochismem.
My nebudeme milovat všichni, ani dobře cysty všude, kam jdeme, ale to neznamená, že nemáme naši hodnotu. Budeme-li se otevřít sami podle toho, co opravdu bije uvnitř hrudi, budeme najít místa, kde se naše sny budou odpočívat, lidé budou chodit ruku v ruce, protože pak jsme zjistili, hlavně sami sebe.
Proč běží po těch, kteří pro nás nemají nejmenší náklonnost, která nás nikdy nic neukládá? Proč zůstat v láskyplné koupel někoho, kdo sotva dívá na naší straně, která se usadila s námi tam, ale ve skutečnosti se stará trochu, doteky, trochu nás vidí? Proč jít do prostředí, kde se cítíme neviditelné?
Nebude to snadné, ani klid, ale musíme se vzdálit od některých lidí, kteří nás nutí cítit jako někdo, kdo je za to nestojí, v některých prostředích, zanechala za sebou hodně, co si myslíme, že je životně důležité, ale v průběhu času, jen bude nepotřebné. Cítíme, jak se vzduch vzdaluje, barvy se vzpírají, zvuky jsou jasnější, světlejší, když se vzdáváme od všeho, co nás zhoršuje. Tam budeme vděční za veškerou bolest utrpení, protože se na nic nedědí.
Pryč od těch, kteří se budete cítit jako někdo, kdo nestojí
Vždy stojí za to hodně, a to i pro ty, kteří vidí všechny jeho vlastnosti, porozumění všem jeho vtípky, smát spolu se stejným nesmyslem, kombinující své ruce k jejich , propojující duši s jeho. Láska pak bude plná, protože to bude pravda. (Tj.