Když roste, získáváme nezávislost. Za pár měsíců můžeme začít plazit; když máme deset let, necháme nás jít někam bez společnosti; a když najdeme práci, kde jsme přijati, opustíme dům. Jedná se o postupný proces, kterým předáme s dobrou sbírkou komplimentů, komplimentů a stížností, a zároveň se učíme a získáváme odpovědnost.
Nicméně, jakkoli se budeme postupovat na cestě k nezávislosti, něco, co nikdy nebudeme emancipovat, je vliv, který na nás mají jiní.Tento vliv může být záměrný, jako když náš šéf přiřadí úkol; nebo jemnější, jako když náš šéf naplní komplimenty, snaží se posílit naši motivaci a styl chování.Chvalost a lichocení: příběh o Luizovi
Jednoho dne léta létající kuchyně v té chvíli řekla, že Luiz přišel domů s hlavou dolů. Jeho matka, když viděla jeho stav mysli, se ho zeptala, co se stalo. Luiz mu smutně řekl, že jeho kolegové říkali, že je zbytečný, protože nevěděl, jak vyřešit problém, který měl jeho učitel na palubě vyřešit.
Jeho matka mu řekla, že když šli procházet borovicovým lesem poblíž domu o víkendu, musel si ze země vyndat borový kužel a říct jí všechny špatné věci, které se staly. Chlapec se na ni podíval s podivným výrazem a odešel, zaujatý. V sobotu, mezi kopem a druhým na fotbalovém míči, zvedl borový kužel ze země a vyprávěl mu spoustu strašných slov, která zde nebudeme reprodukovat.
V noci, během večeře, se její matka zeptala, jestli mluvil s borovicovým kuželem. Luiz řekl ano. Jeho matka mu řekla, že příští sobotu bude muset dostat další borovicový kužel, ale tentokrát mu pověděl všechny komplimenty, které se o něm již odehrály. Luiz tohle a její matka tentýho dne znovu požádali o stejnou otázku. Konkrétněji se zeptala, jestli si v sobotu všimne nějakého rozdílu mezi borovicovým kuželem před a po jeho sklizni. Chlapec řekl, že ne. Matka mu řekla, že se s lidmi děje to samé, že pohrdání nebo lichocení nezmění, kdo jsme. Kromě toho řekla, že máme zásadní výhodu nad borovicovým kuželem: můžeme se naučit.
SdílejteJsme jako LuizMnohokrát jsme byli Luizem a určitě budeme i nadále být, protože
nás pronikají slova ostatních a zanechávají jejich vliv.
Zřejmě se nám to nemůže vyhnout, ale to, co můžeme udělat, je podívat se na zprávy, které nám přicházejí s perspektivou, kterou si zaslouží.Protože se někdo, kdo se z jeho pohledu snaží udělat nám portrét, bez ohledu na to, zda nás chce urazit nebo ne, nemůže být přesnější než něco náhodného. Ve skutečnosti
určitě před obdržením zprávy od svých kolegů Luiz nemyslel, že je zbytečný.
Tváří v tvář takovým poselstvím, je vždy dobré představit otázku v našem interním dialogu: proč musí být kritérium definováno jinými, nikoliv vy?Uvědomte si, že s vámi tráví pouze část dne a jsou si vědomi pouze malé části toho, co děláte nebo si myslíte. Něco, co se vám, ať už se vám líbí nebo ne, nestane vám.
Představte si, že osoba, která vás dnes naplní, zítra vás může urazit. Totéž může nastat v opačném směru. Nebuďte jako loď na milost vln komplimentů, ani list na rozmaru vítr, který fouká ve formě chvály.Sdílejte
Extrahujte tolik informací, kolik chcete, z toho, co vám říkají, ale pokud jde o bytí, je to sloveso, máte poslední slovo, pokud jde o zavádění adjektiv do vaší definice. Je to velká síla, nedávejte ji do rukou ostatních, a pokud to uděláte částečně, nechte ji v rukou lidí, kteří vás opravdu milují. (Tj.